Část 1 kapitola 8 – Natáčení první fošny

Kapitola 8 - NATÁČENÍ PRVNÍ FOŠNY.

Na natáčení prvního CD When The Memories Are Free jsme si zajeli do nedalekého Hradce Králové, kde na předměstí měl na tehdejší dobu skvěle vybavené studio jakýsi pan Sonda a technika mu tam dělal výborný zvukař Václav Vlachý. Bylo to naše první opravdové natáčení, kde měl vzniknout náš debut. Byli jsme dobře připravení a práce nám šla hezky od ruky.

Což mohlo zapříčinit to, že jsme ke konci natáčení „polevili“ a začali se soustředit na různé blbosti. Například závody v jídle, kde jsme se předháněli o to, kdo sní větší porci čerstvého ovaru, který každé dopoledne vyráběl nedaleký masokombinát, kam jsme chodili na jídlo nebo tradiční závody v pití piva i během natáčení. Když Martin natáčel vokály a při nich si otvíral svoji 14. desítku, přišlo to už i tomu jistému panu Sondovi moc a řekl pro nás památnou větu: „Pánové, toho piva už bylo dost“.

Ke konci natáčení jsme mohli přijít i o bubeníka Juana, když se zapletl do potyčky s místní galérkou na diskotéce u nedalekého Opatovického rybníku, kam jsme jednoho večera zašli. Neměl asi říkat místnímu mafiánovi Čabajdovi: „Ty sněhuláku a strejdo“. To se mu opravdu nelíbilo a jeho ochranka začala Juana dost nevybíravě mlátit hlava nehlava. To už tam byl pouze Dan, který se díky kurzu karate úspěšně ubránil a Juan, který na karate nechodil a neubránil se.

Poté co se jim podařilo dostat se ze spárů těchto mafiánů, utíkali přes kopřivové pole směr studio. Ráno jsme teprve viděli, co dokázal Čabajda a spol. Juanovo oko vypadalo strašně a může být rád, že se mu asi za rok a půl zcela zahojilo. Proto jsme si poslední večer velmi rádi zablbli jinak. Napadlo nás, že bychom mohli pozlobit Jardu (králík), který spal v našem autobuse. Po příchodu z diskotéky (jiné) nás nenapadlo nic nesmyslnějšího, než odstrkat náš autobus (Erťák) i se spícím Jardou asi o 20 metrů jinam. Hrozně jsme se u toho nasmáli a přitom to byl takový nesmysl.

Píše se rok 1993.