Unborn
Chvíli na to nás opouští Géba pro zaneprázdněnost ve své kapele Poppy Seed Grinder a dohazuje nám na post managera Ivo Pavlíčka. Posléze přenechává Libor post bubeníka svému mladšímu bratrovi Radkovi a dál se hudbě již nevěnuje. V roce 2001 odchází z kapely zakládající člen Richard. Poté pokračují Unborn ve třech. V únoru 2002 se vrací do kapely Géba, zaplňuje post kytaristy a s ním přichází sólový zpěvák Soško. Manažer Ivo je pro nedostatek času nucen spolupráci s kapelou ukončit. Soško nás seznamuje s Vosou a ten se manažérské funkce na poměrně dlouhou dobu ujímá.
Soško v roce 2004 odchází a ještě tentýž rok je doporučen na post zpěváka Saša, který do UNBORNU skvěle zapadá. S příchodem Saši se současně mění tvář vybraných starých songů, které mj. dostávají anglické texty. Kapela opět přidává plyn, vzniká nový materiál. Postupem času ale nadšení opadává a od podzimu 2006 nastává tvůrčí krize a všeobecná pasivita a letargie . Ta ústí na počátku roku 2007 v dobrovolný odchod basáka Jakuba (Klátiče). Na jeho post je záhy doporučen slovenský basista Miro (ex – Midnight Scream) a Unborn se opět stávají mezinárodní kapelou. Přes opětovné počáteční nadšení a další tvůrčí miniexplozi je ale cítit, že soukolí nepracuje úplně na 100%. Než se Unborn stačí pořádně nadechnout, dochází v červnu téhož roku k další změně – dobrovolně odchází kytarista Pavel (Géba), který se rozhodl svoji energii soustřeďovat do jiných kapel. Naštěstí pro Unborn je záhy tato nepříjemná situace vyřešena – na doporučení Saši přichází kytarista Jonáš, který pro kapelu není neznámou tváří. Díky dřívějším společným akcím s Jonášovou kapelou In Nomine Jonáš velmi rychle zapadá do kolektivu a vytváří s Pinďourem nebezpečnou kytarovou dvojici. Do kapely se vrací ztracený klid a pohoda a plánují se velké věci.
Jonáš se s kapelou velmi rychle sehrál a brzy byl schopen zahrát celý tou dobou hraný playlist. Díky tomu jsme se mohli bez problému poměrně záhy uzavřít ve studiu SHAARK v Bzenci, kde jsme ve dnech 17. – 20.9.2007 nahráli první oficiální album kapely. Placka dostala název VOICE OF HATE a songy na ní zaznamenané byly souhrnem toho nejlepšího z tvorby Unborn za uplynulé 4 roky, přičemž se dostalo i na remake skladeb „Skrytá tvář“ a „V umírajícím slunci“. Tím jsme mohli udělat tlustou čáru za minulostí a začít něco zcela nového. Tvůrčí smršt ztělesněná v osobě jménem Jonáš způsobila, že jsme staré songy s celkem slušnou akcelerací nahrazovali skladbami novými a je třeba říct, že naše tvorba doznala určitých na první poslech jasných změn. Nové songy moderního thrashmetalu s decentní příměsí prvků jiných metalových stylů znamenaly celkem předpokládanou obměnu fanouškovské základny, přičemž příliv byl naštěstí o dost intenzivnější než odliv. Následné plány byly spojené s promo aktivitou „aktuálního“ alba Voice of Hate a přípravou na nahrávání videoklipu.
V letech 2007-2008 zažila kapela své dosud nejexpanzivnější období. Sehráli jsme řadu povedených koncertů v Čechách a na Slovensku, pódium jsme sdíleli s celou řádkou výborných kapel české i zahraniční metalové scény (namátkou: Demonical, Depresy, Poppy Seed Grinder). Dále se nám podařilo natočit videoklip, což je výhradně zásluha dřívějšího člena kapely Jakuba Janků (takže ještě jednou díky, Klátiči!) a pohovořit si o tom všem na rádiu Rock Zone. Avšak dobrého pomálu. Na počátku roku 2009 se soukolí opět zadřelo a i přes určité aktivity tento stav přetrval po celý rok. Nakonec na podzim roku 2009 po ujasnění si některých priorit opustili kapelu nejdříve Miro a poté i Jonáš. Následovalo období temna, neboli Dark Weather, během něhož nebylo zcela jasné, zda-li se kapela vůbec dá ještě někdy do pohybu. Na konkurz opuštěných hráčských postů se přihlásilo hned několik zájemců, z nichž nakonec vykrystalizovala ideální dvojice: Filip Rytych (kytara) a Roman Freisleben (basa). Vše je velmi čerstvé, netřeba přehnaného optimismu. Ovšem již nyní kapela piluje nový playlist a chystá se na řadu domluvených koncertů!
Rok 2010 ukázal, že kapela Unborn ještě neřekla své poslední slovo. Nová sestava dokázala navázat na lepší léta předchozí party a důkazem byla celá řada koncertů, z nichž vyčnívá účast na Basinefirefestu (byť se jednalo jen o předvečer festu) a nedávném Winter Metal Attack. Potěší i vzpomínka na společné řádění s rakouskými The Last Warning nebo brazilskými Uzomi. Na sklonku roku jsme naše úsilí završili nahráním alba Six Ways of Suffering ve studiu Hellsound v Česticích, kde tomu velí Honza Kapák a že tomu velí fakt ukrutně, o tom žádná…! (Honzo, ještě jednou díky !!!). Velmi pozoruhodné jsou naše statistiky: opět jsme završili naše úsilí nahrávkou přesně po 4 letech, jakožto tento interval dodržujeme nevědomky s železnou pravidelností po celou dobu své existence a opět (s výjimkou Voice of Hate) je na albu 6 songů, tentokrát ovšem poprvé v historii chybí na nahrávce Skrytá tvář.
Podstatné je, že kapela ani po četných generačních výměnách nevybočila ze svého záměru hrát thrash-metal, třebaže novější materiál obsahuje i prvky modernějších metalových stylů.