Část 2 kapitola 12 – Profi kapela
Kapitola 12 - PROFI KAPELA.
Další zajímavou a cennou zkušeností byla dvojí cesta na turné po Litvě a Lotyšsku v roce 1997 a 1998. Na tuto cestu jsme si pořídili naši první dodávku Peugeot zelené barvy. Dodávka to byla samozřejmě postarší, ale byla v pořádku a my z ní byli nadšení. Dokonce tak, že jsme neváhali pořádně ji zapít a to už při výjezdu z Náchoda. Na hranicích jsme tehdy ještě museli čekat a tak jsme tam strávili asi 45 minut. Čekání jsme si samozřejmě zpestřovali všelijak, hlavně však pitím dnes tak populárního tvrdého alkoholu. Při vjezdu do samotného Polska (cca 10 km od našich domovů) jsme už byli pěkně opilí a to ještě nebylo zdaleka vše. Zde je potřeba zmínit, že jsme měli auto i zcela nově očalouněné…Ve Waršavě to přišlo. Na benzínové pumpě se kromě tankování děly věci. Martinovi se udělalo špatně a opřený o benzínový stojan zvracel přímo pod sebe. Poté, co byl schopen další jízdy jsme se rozjeli, abychom za nějakých 15 vteřin stavěli znovu. To se totiž hned po rozjetí udělalo špatně Danovi, a jelikož neměl sílu otevřít si dveře, pokřtil tak naši novou dodávku i koberec. Poté následovalo čištění interiéru i Dana. Ještě na hranicích s Litvou při předávání úplatku celníkům ve formě CD a triček měl Dan na rukávě známky naší veselice. Vše se pořádně dopralo až na místě u pana pořadatele doma.
Píše se rok 1998
V dobách největší slávy, výjezdů za hranice a při největším rozkvětu metalu u nás jsme také provozovali ozvučovaní PA systém. Koupili jsme v té době autobus Karosu (dříve RTO KAR 050 – zvaný „Erťák“), se kterou jsme objížděli celou republiku a zvučili mnohé metalové koncerty, kde jsme častokrát také vystupovali. Památný je festival NUCLEAR STORM v roce 1998 v jihomoravském Slavičíně, kde se teda děly věci. Festival pořádal náš kamarád Láďa Pukyš v krásném přírodním areálu, sousedícím s fotbalovým hřištěm, kde jsme zkoušeli i naše fotbalové umění, kopáním penalt a soupeřením kdo víc dá a kdo víc chytí. Častokrát to létalo všude možně jen nééé do brány a tak Jarka chodil pro balón, což se mu stalo jednou osudné. Za hřištěm spadl do potoka a přišel totálně sedřený a úplně mokrý. On byl celkově velký smolař – při turné do Portugalska si při jedněch hrátkách skokem do vody sedřel celé břicho, při dalších zase ztratil sluneční brýle, které si omylem zapomněl sundat a o jeho vycinkaných zubech ani nemluvě. Nicméně vše to, co se mělo přihodit druhý den ráno, byl slabý odvar.
Píše se rok 1999
Další zajímavou a cennou zkušeností byla dvojí cesta na turné po Litvě a Lotyšsku v roce 1997 a 1998. Na tuto cestu jsme si pořídili naši první dodávku Peugeot zelené barvy. Dodávka to byla samozřejmě postarší, ale byla v pořádku a my z ní byli nadšení. Dokonce tak, že jsme neváhali pořádně ji zapít a to už při výjezdu z Náchoda. Na hranicích jsme tehdy ještě museli čekat a tak jsme tam strávili asi 45 minut. Čekání jsme si samozřejmě zpestřovali všelijak, hlavně však pitím dnes tak populárního tvrdého alkoholu. Při vjezdu do samotného Polska (cca 10 km od našich domovů) jsme už byli pěkně opilí a to ještě nebylo zdaleka vše. Zde je potřeba zmínit, že jsme měli auto i zcela nově očalouněné…Ve Waršavě to přišlo. Na benzínové pumpě se kromě tankování děly věci. Martinovi se udělalo špatně a opřený o benzínový stojan zvracel přímo pod sebe. Poté, co byl schopen další jízdy jsme se rozjeli, abychom za nějakých 15 vteřin stavěli znovu. To se totiž hned po rozjetí udělalo špatně Danovi, a jelikož neměl sílu otevřít si dveře, pokřtil tak naši novou dodávku i koberec. Poté následovalo čištění interiéru i Dana. Ještě na hranicích s Litvou při předávání úplatku celníkům ve formě CD a triček měl Dan na rukávě známky naší veselice. Vše se pořádně dopralo až na místě u pana pořadatele doma.
Píše se rok 1998
V dobách největší slávy, výjezdů za hranice a při největším rozkvětu metalu u nás jsme také provozovali ozvučovaní PA systém. Koupili jsme v té době autobus Karosu (dříve RTO KAR 050 – zvaný „Erťák“), se kterou jsme objížděli celou republiku a zvučili mnohé metalové koncerty, kde jsme častokrát také vystupovali. Památný je festival NUCLEAR STORM v roce 1998 v jihomoravském Slavičíně, kde se teda děly věci. Festival pořádal náš kamarád Láďa Pukyš v krásném přírodním areálu, sousedícím s fotbalovým hřištěm, kde jsme zkoušeli i naše fotbalové umění, kopáním penalt a soupeřením kdo víc dá a kdo víc chytí. Častokrát to létalo všude možně jen nééé do brány a tak Jarka chodil pro balón, což se mu stalo jednou osudné. Za hřištěm spadl do potoka a přišel totálně sedřený a úplně mokrý. On byl celkově velký smolař – při turné do Portugalska si při jedněch hrátkách skokem do vody sedřel celé břicho, při dalších zase ztratil sluneční brýle, které si omylem zapomněl sundat a o jeho vycinkaných zubech ani nemluvě. Nicméně vše to, co se mělo přihodit druhý den ráno, byl slabý odvar.
Píše se rok 1999