Část 1 kapitola 3 - Květák přivede Králíka
Kapitola 3 - KVĚTÁK PŘIVEDE KRÁLÍKA, PRVNÍ JMÉNA KAPELY A STOPKA JMÉNEM VOJNA.
Kapela se o pauzách zkoušení, vyplňujících kouřením a popíjením, dívá občas z okna po Dřevíči a vidí stále takový zvláštní květák v podobě úžasné kadeře na hlavě, který vykukuje z nedalekého stavení. Při bližším ohledání dané existence kluci zjišťují, že to je jakýsi Karel, který si tajně, aby ho rodiče neviděli, hraje na po domácky vyrobenou kytaru a podobné náčiní. Jeho květáčí vizáž je tak uchvacující, že se rázem členem týmu také stává.
Nová sestava šlape, ale kluci chtějí stále víc. „Hraje nám to slušně, ale kytaru druhou by to chtělo, ňákýho ksichta, abysme tu imáge měli!“. Hledají tedy člověka prazvláštního kukuče. Díky svým nepřehlédnutelným zubům králíka se posledním členem týmu Jarda stává, pohybuje se poblíž bigbítového doupěte a všem ve zkušebně říká, že kapela díky němu pekelně přitvrdí a metááálu se začne věnovat, to je naše budoucnost.
Píše se (stále) rok 1988.
Kapele to celkem dobře hrne, ale stále se hoši hledají a název party nemají. Prozatím si IMAGO a později EXECUTOR říkají, na bolševické přehrávky před převratem chodívají. Zrají pomalu ale jistě k tvrdému metááálu a žádné jiné styly hudby nepřipouští. Tragedie jménem „vojna“, ale kluky zastavuje v jejich rozletu, protekce však hraje do not a do nedalekého Nového Města nad Metují celou partu posílá a pěknou zašívánu všem rozdává. Leháro v kotelně, spojovárně či radiouzlu a podobné velmi vojensky strategické fleky klukům pomáhají přečkávat krušné vojenské chvíle, až to někdy otravou chlastem hrozí - chlastu moc, holek málo, muziky snad ještě míň. Degradace vojenských hodností za nadmíru požívání alkoholu a jiné tresty bývají běžným playlistem kapely.
Píše se rok 1990.
Kapela se o pauzách zkoušení, vyplňujících kouřením a popíjením, dívá občas z okna po Dřevíči a vidí stále takový zvláštní květák v podobě úžasné kadeře na hlavě, který vykukuje z nedalekého stavení. Při bližším ohledání dané existence kluci zjišťují, že to je jakýsi Karel, který si tajně, aby ho rodiče neviděli, hraje na po domácky vyrobenou kytaru a podobné náčiní. Jeho květáčí vizáž je tak uchvacující, že se rázem členem týmu také stává.
Nová sestava šlape, ale kluci chtějí stále víc. „Hraje nám to slušně, ale kytaru druhou by to chtělo, ňákýho ksichta, abysme tu imáge měli!“. Hledají tedy člověka prazvláštního kukuče. Díky svým nepřehlédnutelným zubům králíka se posledním členem týmu Jarda stává, pohybuje se poblíž bigbítového doupěte a všem ve zkušebně říká, že kapela díky němu pekelně přitvrdí a metááálu se začne věnovat, to je naše budoucnost.
Píše se (stále) rok 1988.
Kapele to celkem dobře hrne, ale stále se hoši hledají a název party nemají. Prozatím si IMAGO a později EXECUTOR říkají, na bolševické přehrávky před převratem chodívají. Zrají pomalu ale jistě k tvrdému metááálu a žádné jiné styly hudby nepřipouští. Tragedie jménem „vojna“, ale kluky zastavuje v jejich rozletu, protekce však hraje do not a do nedalekého Nového Města nad Metují celou partu posílá a pěknou zašívánu všem rozdává. Leháro v kotelně, spojovárně či radiouzlu a podobné velmi vojensky strategické fleky klukům pomáhají přečkávat krušné vojenské chvíle, až to někdy otravou chlastem hrozí - chlastu moc, holek málo, muziky snad ještě míň. Degradace vojenských hodností za nadmíru požívání alkoholu a jiné tresty bývají běžným playlistem kapely.
Píše se rok 1990.